Milí rodiče, chtěla bych se s Vámi podělit o náš příběh. Narodil se nám zdravý syn. V roce a půl ještě nechodil ani nemluvil.
Říkáte si, kluci jsou pomalejší, to přijde. Ve dvou letech konečně první krůčky. V době, kdy děti pusu nezavřou, on jen opakoval poslední slova, co slyšel od nás. Říkáte si, ve školce se to spraví. Místo toho seděl jen v koutě a točil si kolečkem u autíčka. Šli jsme na vyšetření na psychiatrii a ejhle syn je autista. Po návštěvě SPC přibyla ještě lehká mentální retardace. Asistentku jsme dostali bohužel až poslední rok ve školce, ale pokroky byly velmi znát. Měli jsme odklad, ale potom přišlo rozhodování, na jakou školu ho dát. Běžná ZŠ, kde sice bude mít asistenta, ale nebude stíhat nápor učiva, bude ve všem pomalejší než ostatní děti a možná i terčem posměchu či vyloučení z kolektivu, nebo ZŠ praktická? I my měli předsudky, mysleli jsme si, že je to škola pro nezvladatelné děti. Chcete přece pro své dítě to nejlepší. JAK MOC JSME SE MÝLILI. První seznamování se ZŠ Mostní bylo z naší strany velmi rozpačité. Na všechno se ptáte, radši
i několikrát, ať máte jistotu. Na všechny naše dotazy bylo vždy vstřícně odpovězeno, takže jsme se rozhodli. A musím říct, že to byla ta nejlepší volba v rámci vzdělávání, kterou jsme pro syna mohli udělat. Výuka probíhá ve velmi pozvolném tempu, takže „ NAŠI RYCHLÍCI ¨ mají spoustu času se vše naučit a zapamatovat. Dětem je věnován individuální přístup dle potřeb dítěte. Děti nesedí jen ve třídě, velmi často chodí na procházky, na hřiště, jezdí do ZOO a hlavně pořádají hromadu společných akcí. Musím říct, že syn je ve škole šťastný a spokojený, a tím jsme klidní a spokojení i my rodiče.
Má spoustu kamarádů, nejen ve své vlastní třídě, ale i z jiných ročníků.
A tak to na této škole funguje. Všichni si navzájem pomáhají, znají se.
S pozdravem rodiče žáka 1. ročníku
