První třídu absolvovala s velkými potížemi na běžné základní škole, učení pro ni bylo velmi složité a náročné.
Od druhé třídy začala chodit na speciální školu, od samého začátku se naše dcera do školy těšila, našla si kamarády a učení ji bavilo. V kolektivu dětí byla spokojená a nezaznamenali jsme žádné výchovné problémy. Přístup učitelů byl citlivý, ale přesto nutil děti k samostatnosti. Dcera měla radost z každého úspěchu, z každé dobré známky, z každé pochvaly.
Škola se zapojuje do mnoha projektů, plánuje pro děti různé aktivity. Ať už to byly například výlety po našich blízkých rozhlednách, různé soutěže, provozovala se tady muzikoterapie nebo canisterapie. Děti jsou tady spokojené, mají mezi sebou kamarády, kterým rozumí. Díky různým druhům a stupňům svého postižení mají jiný pohled na svět. Přístupem speciálních pedagogů mají tento pohled více pozitivní, naučily se dodat si sebevědomí, být samostatní, znají pocit z úspěchu, váží si kamarádství…
Nikdy jsme nelitovali toho, že jsme se rozhodli pro tento typ vzdělávání. Je důležité, aby se dcera se svým handicapem uměla vyrovnat a aby byla v dospělém životě soběstačná a samostatná. A první krůčky už má díky vedení svých učitelek úspěšně za sebou.
Chtěla bych poděkovat všem vyučujícím i ostatním zaměstnancům školy za jejich přístup k dětem, které mají nějaký handicap. Nebylo pro nás jednoduché učinit rozhodnutí dát dceru na tento typ školy. Ale s odstupem času se to projevilo jako to nejlepší, co jsme pro ni mohli udělat.
Mějte se moc hezky a drže se!
Rodiče žákyně 9. ročníku
