O synově poruše jsme tušili od jeho dvou let, diagnózu mu potvrdili v jeho pěti letech. Už od jeho tří let jsme byli v péči střediska rané péče.
Už od jeho tří let jsme byli v péči Střediska rané péče EDUCO a klinické logopedky. Než měl nastoupit do 1. třídy, ušli jsme s ním kus cesty. Byl integrovaný v běžné MŠ s asistentkou a byl dle slov všech “velmi šikovný”. Všichni nás podporovali a doporučovali nám integraci do běžné ZŠ. I my rodiče jsme tomu věřili a chtěli pro něj to “nejlepší” - běžnou ZŠ. Syn nás však po návštěvě běžné školy vyvedl z omylu. Pochopili jsme, že velkou zlínskou školu, davy žáků, tmavé vysoké chodby a hluk nezvládne.
Hledali jsme proto řešení – malotřídku na vesnici, specializovanou ZŠ pro děti s PAS, … Po hodinách rozhovorů s učitelkami a ředitelkami běžných i specializovaných škol, maminkami
s podobným příběhem a odborníky (Educo, SPC, psycholožka, logopedka) jsme pro syna zvolili ZŠ Mostní ve Zlíně. Setkali jsme se zde s velmi citlivým, individuálním přístupem, paní ředitelka nám vyšla vstříc s našimi požadavky. Se synem jsme mohli školu navštívit ještě před zahájením jeho docházky, paní ředitelka nás provedla po celé škole včetně tělocvičny, podívali jsme se do třídy, kam měl nastoupit a on si mohl vše v klidu “osahat”. Byl to nejdůležitější moment v našem rozhodování.
Začátky v 1. třídě byly pro syna náročné, ale stačily dva týdny a byl “aklimatizovaný”. Po třech měsících jsme s manželem jednoznačně konstatovali, že jsme udělali pro syna dobrou volbu. Svěřili jsme ho do rukou speciálních pedagogů – odborníků s dlouholetou praxí. Syn je spokojený, klidný, do školy se těší a velmi prospívá. Vyhovuje mu i menší počet dětí ve třídě
a množství zajímavých didaktických pomůcek, které mají k dispozici. Učivo zvládá, škola ho baví a je až k neuvěření, co všechno se dokázali během jednoho školního roku naučit! Velmi oceňuji všechny aktivity, které s dětmi paní učitelka s paní asistentkou podnikají: výlety na dopravní hřiště, do ZOO, do divadla, do knihovny, do lesa. Každý měsíc mají alespoň dvě akce, což je úžasné, děti to baví a zažívají běžný život.
Syn se také dobře zapojil v družince a našel si kamarády a kamarádky. Děti si zde rozumí i přes své hendikepy. Syn nejvíc vzpomíná na předvánoční pečení a zdobení perníčků ...
Musím také zmínit fakt, že zde nemusíme mít obavu z posmívání nebo šikany ze strany dětí. Škola je malá a vše tu “mají pod kontrolou”. I tento fakt je pro nás velmi důležitý. Když vidíme, že máme klidné, spokojené dítě, které se do školy těší a rozvíjí se ve všech směrech – co víc si můžeme jako rodiče přát?
Děkujeme paní učitelce a paní asistentce za pěkný školní rok.
